Já jsem v tom nevinně. Za videa může korona!

Jak už nadpis napovídá, článek je o vzniklém výletovém video pořadu „Cestujeme #skrzČesko“. A proč za vše může korona? Tak čtěte dál…

Ještě před uzavřením hranic jsme s kolegou Mirkem vycestovali na menší euro-trip (Anglie – Portugalsko – Azory). Návrat byl celkem komplikovaný kvůli uzavírání hranic. Nicméně do ČR jsme se dostali v pořádku a řádně jsme podstoupili nařízenou 14denní karanténu. Pro člověka, který tráví čas především venku, bylo trochu depresivní být zavřený jen doma. Začal jsem přemýšlet, jak přispět Skrzu, abychom zdárně překlenuli začínající krizové období. Byla to výzva i pro všechny kolegy, protože náš byznys je postaven na cestování. Takže co dál?

Trochu jsem začal panikařit, abychom to jako firma zvládli. Vládní chaos všemu nasazoval pomyslnou korunu, a tak jsme začali ve firmě aktivně jednat. Nikdo to přece za nás neudělá. Všichni jsme se shodli, že až se překlene krizové období, tak se začne probouzet i lokální trh cestování. Vsadili jsme – teď už to můžu říct – na jistotu. Pojďme inspirovat lidi k cestování po Česku.

Hned po karanténě jsem měl v plánu vyrazit konečně na výlet. Náš šéf Matěj říká „Sky is the limit“, tak jsem při zemi nezůstal a začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že vytvořím výletové video. Mnoho zkušeností s natáčením videí jsem neměl, jelikož moje hlavní úloha ve Skrzu je optimalizace PPC kampaní. Sepsal jsem story-board, připravil techniku a hurá na první výlet do Českého Švýcarska.

Popravdě to zase taková sranda nebyla. První zaseknutí nastalo hned při úvodu. Uvědomil jsem si, že jsem na kameru nikdy nemluvil, a zpětné puštění videa s mým hlasem bylo opravdu strašné. Druhou věcí, se kterou jsem nepočítal, bylo to, že na více jak 2 metry od kamery není dobře rozumět. Takže buď musím mluvit hoooodně nahlas, což  vzbuzuje agresi v tónu hlasu, a nebo točit nablízko. České Švýcarsko jsem i přesto odtočil a pustil se do stříhání. Pro mne další pole neorané. Základy ve stříhání videí jsem sice měl, ale na amatérské úrovni.

V době ještě před pandemií jsem si zakoupil Final Cut (program pro střih videí), který jsem nepoužil až do této chvíle. A kdy jindy se v tom něco naučit než právě teď? Projel jsem YouTube, zda tam nejsou nějaké české tutoriály, protože moje angličtina není úplně světová. No a co myslíte? Pár návodů sice je, ale ne ty, které  jsem potřeboval pro tvorbu. Takže další výzva! Učit se v novém programu, a to ještě v angličtině? Po hodinách sledování zahraničních video-makerů se mi podařilo vytvořit první video. (odkaz)

Ohlasy ve firmě byly opravdu pozitivní, nicméně vždy pochvala končila slovem „ALE“ a začínala kritika -> potřebný feedback. 

„Příště to spíš může být kratší“, atp. Popravdě jsem původně neuvažoval o tom, že by mohlo být nějaké příště. Řekl jsem si, že pokud mám pokračovat s natáčením, nasbírám všechna „ALE“ a začnu je postupně řešit.

První, na co jsem se zaměřil, byl zvuk. Ten mne opravdu trápil ze všeho nejvíc. V nejednom  podcastu říkají, že diváci vám odpustí kvalitu videa, ale se zvukem je to naopak. Zakoupil jsem bezdrátový mikrofon, abych mohl natáčet i na dálku (ze stativu). A světe div se, opravdu tomu tak je. 

Ve statistikách se ukázalo, že se doba zhlédnutí prodloužila. Jako další jsem začal řešit titulky ve videu. A ať chci nebo ne, tak tady musím poděkovat kolegyni Sabče, že mě do vytvoření titulků vyloženě dokopala. Razil jsem totiž myšlenku, že chci vytvářet audiovizuální zážitek bez rušivého textu. Dnes jí musím dát za pravdu, že tohle výrazně pomohlo videa posunout o level výše. Tak to bychom měli, co dál?

Zaměřil jsem se na cílovou skupinu, pro kterou tvořím. A tady jsem se zase jednou utvrdil v tom, že moje domněnky nemusí být nutně pravdou. Shodou okolností Facebook zrovna začal s novým rozhraním spouštět podrobnější statistiky o uživatelích. Měl jsem hypotézu, že hlavní cílová skupina je ve věku 30-35 let a žije v Praze. A jaká byla pravda? Na videa koukají převážně ženy ve věku 45+ z Moravskoslezského kraje. Po tomto zjištění jsem začal měnit hudební doprovod a strukturu videa.

Poslední věcí, která mne trápila (a trochu ještě trápí), byl počet zhlédnutí. Zkoušel jsem nové typy videí, měnil jsem strukturu záběrů, vybranou lokalitu apod. Počet zhlédnutí na Facebooku se ale stále pohyboval okolo 6-7 tis. Všechna „ALE“ jsem měl vyřešené a pořád nic. Řekl jsem si, že Český Krumlov „bez lidí“ by mi mohl pomoci. Vytvořil jsem dvoudíl. Nasadil jsem první díl a počet zhlédnutí byl menší než průměr. Říkám si: „hmm, co je tam špatně“? Čas, kdy sdílím video? Nebo to, že je krásně a lidi nejsou na internetu? Uplynul týden a s pokorou dávám druhý díl, i když jsem s ním původně nepočítal. Úvod videa byl krátký,  říkám v něm pouze dvě slova: ČESKÝ KRUMLOV. Očekávání jsem měl nízká a počítal jsem se zhlédnutím okolo 5 tisíc. To, co přišlo potom, bylo ale velké překvapení! Počet zhlédnutí každou hodinu rostl o 1 000 – vyloženě čas na popcorn a pohodlně se usadit. Nevěřil jsem vlastním očím. Číslo se začalo zpomalovat až na hranici 60 tisíc a nyní má přes 65 tisíc zhlédnutí (odkaz). Konečně úspěch!

Z toho plyne, že je opravdu zásadní v prvních 3-6 vteřinách sdělit nosnou myšlenku celého dílu. Sice se zatím nepodařilo 60 tisíc opět překročit, ale průměrný počet zhlédnutí na díl se přibližuje k 10 tisícům. Půl roku uteklo jako voda a Facebook Watch nebo Instagram TV Skrzu má na svých účtech přes 20 epizod z mých výletů po Česku.

„Když to shrnu, tak i z malého nápadu se může vyklubat něco většího. Je dobré se nebát výzev. Právě ty vás posouvají, ať už v pracovním, nebo osobním životě.„

Léto pomalu končí a s ním i cestování #skrzČesko. Všem ve Skrzu děkuji za podporu a skvělý feedback.

Byla to neskutečná jízda!